Bobr stavitel

Vrozená teritorialita je mezi bobry velmi důležitým prvkem chování a pomáhá udržovat jedinci území, které mu pomáhá zajistit v daném místě dlouhodobé přežívání. Při tom zde platí nepřímá úměra. Když množství potravy v okolí klesá, velikost teritoria roste. Vazba mezi velikostí rodiny a délkou teritoria nebyla prokázána zato se tu projevuje značná sezónní variabilita, kdy v zimě mohou být obhajované úseky břehů až dvakrát menší než v létě. Bobři mezi sebou komunikují chemickými signály obsaženými ve výměšku análních žláz, který umísťují na hromádky bahna, vegetace nebo jiného nakupeného materiálu. (Program péče o bobra evropského v ČR, 2012)

Bobří architektura

Výstavba místně odpovídajícího obydlí je základní potřebou bobrů a to s jediným cílem – mít k dispozici obydlí s východem bezpečně ukrytým pod hladinou. Bobr vždy nejprve hledá místo pro noru. Teprve když není možné zajistit suchou část doupěte ve vysokém břehu a zároveň nad hladinou podzemní vody, vezme za vděk i obydlím na povrchu a vystaví si hrad.

Nora

Nejčastějším typem bobřího obydlí je nora. Většina nor slouží pouze jako přechodný úkryt, dosahují délky maximálně několika metrů a v teritoriu se nacházejí ve větším počtu. Sídelní nora je ale něco jiného. Je to takový malý hotel, ve kterém bobří rodina společně tráví zejména zimní období. Délka chodeb dosahuje až desítek metrů a bobří samice zde také rodí mláďata. Hlavní odpočinková komora leží v suché části břehu.

Polohrad

V případě, že břeh toku či nádrže není dostatečně vysoký nebo když se strop nory propadne, vystaví si bobři nad podzemním systémem náhradní střechu z větví, vegetace, bláta a kamenů. Tak vznikají tzv. polohrady.

Hrad

Jde o nadzemní kuželovitou mnohdy dosti vysokou stavbu, k jejímuž budování bobři užívají okousané větve a bahno. Polohrad je přechodná fáze obydlí mezi norou a hradem. V místech, kde výrazně kolísá hladina vody v okolí obydlí, mívají bobři promyšlený systém náhradních východů a nor z obydlí, aby vždy zůstaly zachovány dva hlavní předpoklady – východ pod vodní hladinou a suchá hlavní komora. V některých lokalitách ovšem hladina vody, charakter břehu a dnový materiál neumožňují zajistit východy pod hladinou vody (někdy v suchých fázích roku). Pak jsou východy z nor dosti často patrné nad hladinou vody, jde však o nouzové řešení. Od jara do podzimu bobří rodina využívá větší množství nor (hradů), až na zimu se celá skupina shromáždí do několika málo obydlí, většinou však do jediného.

Kácení dřevin

Kácením dřevin ovlivňují bobři v několika směrech vegetační poměry osídlených lokalit. V naprosté většině je podzimní a zimní potrava tvořena lýkem a kůrou dřevin. Bobr je schopen skácet strom jakékoliv velikosti. Přestože preferuje průměry větví a kmenů mezi 2 a 12 cm, často jsou káceny také silnější stromy. Druhově jsou silně preferovány vrby a topoly, ve značné míře jsou pak káceny také duby, břízy, olše, jasany a další dřeviny běžně rostoucí v okolí vodních toků.

Stavba hrází na drobných tocích

Jednoznačně největší dopad na okolní prostředí má budování hrází. Hlavními důvody, které vedou k přehrazování vodních toků, jsou malá hloubka při ústí do obydlí a nedostupnost dřevin na březích. Cílem stavby je zabezpečit u vchodu do obydlí takovou úroveň hladiny, aby ani při nejnižších stavech vody nebyly vchody odkryté. Druhým důvodem budování hrází je zatopení části teritoria, které zlepší dostupnost porostů a umožní snazší manipulaci se dřevem. Hráze se proto nevyskytují jen v místech, kde má rodina obydlí, ale jsou i v místech s vhodným bohatým porostem. Hráze též slouží pro zajištění bezpečného pohybu v obývaném území. Blízkost vodní hladiny totiž zajišťuje jistotu úniku před predátory z míst, kde bobři konzumují potravu nebo pečují o srst. Každodenní překonávání suchých nebo příliš mělkých úseků bývá pro bobry stresující.