Bobří populace a její vývoj

Jak to bylo v minulosti

Bobr odedávna patřil do naší fauny. Vypovídá o tom řada paleontologických nálezů z pravěku i starověku. Záznamy o přítomnosti bobra na našem území jsou uvedeny i ve středověkých písemnostech nebo v četných grafických vyobrazeních. Jasným důkazem je pak přítomnost slovního základu „bobr“ v geografických pojmech (např. Bobří potok, Bobrovníky nebo Bobrová).

Bobr jako volně žijící druh byl člověkem loven už od raného starověku. Důvodů jeho postupného mizení spojených s přímým vlivem člověka je celá řada. Blíže o nich pojednává kapitola Hrozby pro bobra. Existují ale i nepřímé faktory, jako je třeba úbytek vhodných stanovišť, kácení břehových porostů nebo přeměna luhů na zemědělskou půdu.

Původně se bobr přirozeně vyskytoval na většině našeho území. Postupem času ale z volné krajiny mizel až zůstal jen v jižních Čechách, kde byl v polovině 18. století zcela vyhuben. V polovině 19. století se bobři do naší přírody na chvíli vrátili, když byli vysazeni na jihočeská panství Schwarzenbergů. Díky stále přibývajícím konfliktům na obhospodařovaných rybnících byli ale bobři v roce 1876 opět na českém území vyhubeni.

A jak je to s bobry dnes

Novodobé osídlování České republiky bobrem evropským začalo v druhé polovině 20. století. Důvodem návratu bobrů na naše území byl postupný nárůst početnosti bobřích populací v sousedních zemích. Jednalo se o reintrodukované populace, které byly v Rakousku, Bavorsku a Polsku znovu vysazeny. Jediné přirozené šíření tohoto druhu probíhalo a probíhá z původní zbytkové populace v Sasku-Anhaltsku. Reintrodukce proběhla ale i přímo na území ČR a to konkrétně v 90. letech 20. století, kdy byly necelé tři desítky jedinců vysazeny do povodí řeky Moravy a Odry v dnešní CHKO Litovelské Pomoraví. 

Aktuální bobří osídlení je možné rozdělit na několik dílčích populací, které se však velmi rychle propojují. Řeka Morava je bobry osídlena prakticky na celém jejím toku, včetně většiny jejích přítoků. Bobři dále rychle pronikají dále do jihovýchodní a centrální části Českomoravské vrchoviny a začíná osídlovat také povodí toků v širším povodí Vltavy. K šíření bobrů dochází též ve Slezsku, kde bobr osídlil Odru, Olši i Opavu. Další dnes již rozsáhlá populace se nachází   v západních a jihozápadních Čechách. Bobři jsou přítomni na hlavních přítocích a vlastním toku Berounky. V severních Čechách se bobři vyskytují na Labi a jeho přítocích, Ploučnici a Bílině. Aktuálně probíhá osídlování povodí horních toků Vltavy a Labe.

Výhled do budoucna

V dohledné době lze očekávat propojení osídlení z oblasti soutoku Labe a Vltavy s východočeským osídlením. Také bude postupovat kolonizace libereckého, pardubického a královéhradeckého regionu. Je možné očekávat propojení labské populace s osídlením na horní a střední Ohři. Kolonizovány budou patrně i post-těžební plochy Chomutovska, Mostecka a Bílinska. Bez ohledu na plánovanou eliminaci bobrů v jihočeském regionu, budou do této oblasti přicházet bobři po tocích pramenících na Šumavě, v Horním Rakousku a na Českomoravské vrchovině. V horizontu 10 let by měl dojít uvedený scénář naplnění. Česká republika je svojí výškovou členitostí, morfologií vodních toků, množstvím vodních nádrží, četností a druhovou skladbou břehových porostů (snad jen s výjimkou nejvyšších horských partií) vhodná pro celoplošné osídlení bobrem. Kapacita krajiny ČR byla na základě analýzy, kterou provedla FŽP ČZU v Praze, odhadnuta na 17 000 – 20 000 jedinců.

O významu bobra v pozdním středověku a raném novověku

Bobři měli už v dávných dobách pro člověka ekonomický význam. Bobří kožešiny byly v minulosti velmi ceněným artiklem. Využívaly se přednostně na výrobu klobouků a kabátů. Bobřích kůží se týká i první písemná zmínka o bobrech na českém území. Ve 13. století třeba nesli poslové Přemysla Otakara II. bobří kůže jako dar panovníkům na Dálný východ.

Dalším významným artiklem byl bobří stroj. Tímto výrazem je označován výměšek análních pachových žláz, kterými si bobři značkují své teritorium. Castoreum, látka, kterou v těchto žlázách bobři vytvářejí, má výraznou vůni připomínající vanilku nebo maliny, a proto se využívalo zejm. v kosmetice a na výrobu voňavek. Sloužilo ale také jako přírodní antibiotikum proti horečnatým onemocněním.

Bobr má pro člověka také svůj kulinářský význam. Takový pětadvacetikilový samec je už pořádný kus chodícího masa. Bobří ocas a nožky byly v minulosti pokládány za delikatesy. Recepty na jejich přípravu jsou součástí i česky psaných kuchařek z 16. století, například kuchařky Bavora Rodovského mladšího z Hustiřan. A protože byl bobr dlouho považován za rybu, spadal i mezi církví povolené postní pokrmy.

V neposlední řadě byl bobr od dávných dob také významným symbolem. Bobři byli vyobrazováni na rodových erbech, mincích i poštovních známkách.